10 - zpet v Kathmandu

1. den
Rannim turistickym autobusem (odjezd 7:30) jsme vyrazili smer Kathmandu. Na rozdil od mistnich autobusu tento zastavuje jen na obedovou a svacinovou prestavku, pritom cena je stejna (500 Rs). V ramci moznosti nepalskych silnic jsme se ritili nejvyssi rychlosti co cesta dovolovala (50 Km). Prvni prestavka po 2 hodinach, druha rovnez - zde jsme si dali jidlo ze stanku a bylo to moc dobre - pirohy plnene smesi lustenin a jakysi zeleninovy karbenatek - vse za 20Rs, cili 5 korun. Pred KTM jsme se dostali do jejich pravidelne denodenni zacpy, kdy jezdi 20 min jedna strana a 20 min opacna - cili jsme vzdy 500 m jeli a pul hodiny cekali.

Nakonec jsme se ale do KTM prece jen dostali a po kratkem bloudeni jsme byli zas po mesici v Thamelu. Nas hotel, kde jsme zustavali predtim byl plny, tak jsme se nahanecem nechali zlakat do jineho, kousek od naseho. Zadna velka vyhra to nebyla, ale na prespani to stacilo.

2. den
Dnes (patek) jsme se presunuli do levnejsiho a daleko lepsiho hotelu 100 m od vcerejsiho za lepsi cenu s prijemnym a usmevavym personalem, ktery prespava v recepcni hale na zemi....hmm, taky se da.

Dnes jsme se poflakovali po Thamelu, hledali hotel v Bombaji a taky jsem prolezla nejake obchudky (nic moc nenakoupila, protoze po shlednuti stanku v Pokhare jsou obchudky velice chabe). Jediny, ktery se mi velice libil, je Pilgrims bookshop, coz je obrovske knihkupectvi, stanecky s mistnim zbozim (na zdejsi pomery lehce drazsi) a taky prijemna restaurac...stravila jsem tam prolezanim dobrou pulhodinku zatimco Tomik surfoval po internetu a hledal nejake info pro presun do Bombaje. Krome skoro nicnedelani jsme se dnes cely den prejidali, 3x v kavarne a jednou vecer v restauraci :)...

3. den

Dnes jsme odpocati z predchoziho poflakovani vyrazili opet za pamatkami velkomesta Kathmandu. Po snidani jsme se vydali k Royal Palace museum, ktere bylo kvuli nasi brzske ranni aktivite jeste zavreno (oteviraji az v 11hod.), tak jsme udelali par fotek zvenku a vyrazili rozjimat do Garden fo Dream (vstupne 160 rupii). Je to nadherbna zahrada vybudovana na konci 19. stoleti puvodne pro soukrome ucely, pozdeji pristupna verejnosti...v prubehu 20. stoleti chatrala a dostala se do havarijniho stavu a az s za pomoci penez rakouske vlady na konci 90. let se dostala opet do stavu dnesniho. Clovek si tam pripada jako by se teleportoval do uplne jineho sveta. Najednou nikde odpadky, nikde rusne auta, nikde nahaneci i smog mesta jako by zmizel. Zahrada je opravdu nadherna. Da se tam polehavat na travniku rozmistenych matracich treba cely den....

No ale my jsme se po dvou hodinach probrali ze sna a opet vyrazili na Durbar Square, kde jsme uz sice byli pred mesicem, ale je to nadherne misto plne stup, chramu apod. a navic po prvnim zaplaceni 250 rupii jsme tam uz kdykoliv mohli zdarma. Cestou jsme se zastavili ve Snowman cafe (no byla to spis plesniva cukrarna, avsak s vynikajicimi dortiky, kdo by odolal).Na Durbar Square jsme se kochali taky dobre dve hodinky, puvodne jsme chteli pockat na prichod Kumari (stelesneni bohyne v lidske podobe), ktera se denne objevuje v jednom s chramu, ale nakonec se nam nechtelo a den uplynul jako lousknutim prstem...

Vecer jsme si nasli zajimavou restauraci s opravdu vybornym jidlem. Bylo to vlastne 5 restauraci v jednom (Nepalska, Indicka, Thajska, Cinska a Evropska) a kazda mela samostatnou kuchyn a kuchare, avsak spolecne restauracni prostory...nic podobneho jsme jeste nevideli...

4. den - vylet mimo velkomesto
Dnes jsme vstali brzy a uz v 7.15 sedeli v taxiku s nasim novym kamaradem brnakem Tomem a jeli do vesnicky Nagarkot, kde jsou udajne ty vubec nejlepsi vyhledy na hory z cele Kathmandu Valey. Kdyz jsme tam po hodine natrasave cesty (diky bohu, ze jsme nesnidali) dorazili na misto...kde byly vyhledy naprd, protoze jsme se probudili jednak do sychraveho zamraceneho dne a jednak nad Kathmandu se siril obrovsky zluty smogovy mrak. No skoda, alespon jsme si dali dobrou snidani a vyrazili na dalsi cast dnesniho planu.

....pokracovani priste (Changu Narayan, Bhaktapur)

5. den - Budhanat
Dnes jsme jeli do Budhanatu, nejvyznamejsi budhisticke stupy v Nepalu. Zitra odjizdime smer Bombaj



...nejak to psani posledni dobou flakame, neni cas....

09 - Odpocinek v Pokhare

1. den

Tak jsme dnes pristali letadlem z Jomsomu za 80$ na letisti v Pokhare. Po chvilce bloudeni obleceni v pohorkach, bundach a mikinach (aneb z 10 stupnu v Jomsomu do 30 ve stinu tady v Pokhare) jsme dosli do turisticke oblasti mesta. Je to primo u jezera, na ktere se zitra jdem poradne podivat. Bydlime v hotylku s vanou a zachodem na pokoji (do ted netypicke...) za 600Rs (cca 160 Kc) - na mistni pomery celkem drahe... Pokoj pekny, cisty s vyhledem na Anapurny (I, III, V). Meli jsme i odpoledni svacinu - ja mel vegetariansky hamburger s oblohou - spis to byl maly pecen chleba cca 20 cm v prumeru s karbenatkem ze zeleniny. (cena 35 kc :-) ) k tomu konvicka caje za 8Kc.... proste parada co se tyka cen i kvality.

V pokhare planujeme zustat par dni s jednodennimi vylety do okoli - taky nam zbyde cas na doplneni fotek a prubehu cesty na Thorung La.

Zatimco tohle pisu, Jana se sla porozhlednout po mistnich obchudcich, kterych je tu spousta.

2. den
Jelikoz se nam po dni odpocinku uz styskalo po turistice :), vyslapli jsme si v dnesni narozeninovy den na kopec Sarankot asi 3-4 km nad Pokharou. Bylo vedro a klikata cesticka vedla prudce vzhuru z 800 m.n.m do vysky 1590 m.n.m. Vyskrabali jsme se tam po mnoha prestavkach na piti a male obcerstveni z batuzku asi za tri hodiny. Na vrcholku je mala budhisticka pagoda a rozhledna do sirokeho dalekeho okoli (vstupne 25 rupii). Nam bohuzel vyhled na hory zustal skryty v hustych bilych mracich. Ale na mesto a jezero byl vyhled moc pekny. Nahore jsme se kochali skoro dve hodinky a pak se vydali zpet. Puvodne planovany puldenni vylet se nam protahl na celodenni.

Na veceri jsme si zasli uz do vcera odzkousene restaurace na vegetable mussaku (dosud nejlepsi co jsem kdy v zivote jedla) a vegetarian burger.


3. den - at zije adrenalin aneb Upper Seti rafting
Na dnesni den jsme si zaplatili puldenni rafting na Upper Seti river (45 USD/osoba, obtiznost 3+ - 4). Ve 13h. nas pred agenturou Paddle Nepal nalozili do velkeho jeapu pro deset lidi a dovezli nas cca pul hodiny k rece. Pote nasledovalo dvacetiminutove bezpecnostni skoleni jak se chovat v lodi, jak padlovat, ci balancovat v perejich a hlavne jak zachranit spadnouci do vody (coz se nam nasledne velice hodilo, protoze jeden z raftu se v dost nebezpecnem miste prevrhl - nastesti ne nas - a ctyri lidi ze sedmi popadali do vody). Vsem po tomto uvode ztuhnul usmev na tvari a obliceje lehce zbledly....ale po nastoupeni na raft obavy opadly a celou cestu divokyma perejema jsme si poradne uzili.

4. den - World Peace Pagoda

Dnes jsme vyrazili na posledni celodenni vylet na kopec nad Pokharou, ktery se nachazi hned nad jezerem. Vzali jsme to trochu oklikou pres Devis fall (maly, ne moc zajimavy vodopad pojmenovany po svycarce, ktera se tam v 60. letech utopila...haha). Cast cesty nas doprovazeli dva mali nepalci s vynikajici anglictinou a vypraveli nam o jejich zemi...za to si nas pak pekne skasli (kdyz jsme vytahli sto rupiovou bankovku zdalo se jim to malo a jeste chteli nasi svacinu, kterou jsme jim pochopitelne nedali).

Cesta na kopec tentokrat nebyla tak narocna, akorat bylo opravdu obrovske vedro...a za necelou hodinku jsme stali u Pagody. Nechali ji postavit v 60. letech Japonci a je to budhisticky svatostanek. Z vrcholku je nadherny vyhled na cele mesto i okolni hory, tak jsme si to tam uzivali asi dve hodinky.

Zato cesta zpet byla opet adrenalinova. Vydali jsme se proslapanou cestickou hustym pralesem, ktery byl mimochodem moc hezky...bohuzel jsme netusili, co vse takovy cizokrajny les skryva. Nejdrive jsme slyseli podivne zvuky a pak se objevilo par opic. Chtela jsem vytahnout fotak, ale najednou jich nebylo par ale skupina asi 30 a mozna vice. Vsechny na nas vykulene koukaly a vydavaly zvuky, kterym jsme nerozumneli, ale asi se domlouvaly, jestli jim stojime za namahu, aby na nas vleteli (byli jsme pouceni, ze opice v tomto kraji dokazou byt docela zakerne a muzou okrast o vsechno pokud je neco zaujme)...nahnali nam docela strach, tak jsme velmi zrychlili krok a byli jsme radi kdyz nam zmizely z dohledu....uff



08 - Thorang La (5416 m.n.m) pokoreno!!!!

Oznamujeme, ze jsme dne 21.10.2010 v 10.45 nepalskeho casu prekonali

nejvyssi prusmyk sveta Thorang La!!!!

Byla to narocna cesta, detaily popiseme z Pokhary, kam za 3 dny dorazime.

Janca a Tomas

UPDATE 07 - Anapurna trek

1. den - presun z Kathmandu do Besisaharu (nastupni misto na Anapurna trek)

Dnesni den zacal vyrizovanim povoleni ke vstupu na trek, kde jsme ztravili asi hodinu a pul, museli vypsat tri formulare a dat nepalskym urednikum 4 fotografie a kazdy vyplaznout 2000 rupii + 20 USD (asi 1000 Kc kazdy)...uff, ale pocitali jsme s tim. Pak jsme se presunuli na autobusove nadrazi, kde jsme, k nasemu velkemu stesti, hned chytli autobus do Dumbre, skoro do mista, kam jsme se dnes chteli dostat. Nanestesti to byl lokalni autobus, co vozi mistni, takze jizda s nimi byla fakt velky zazitek....Nepalci si neumi sporadane sednout na volne sedadlo...vsichni se tlaci hned za ridicem, pokrikuji na sebe, nastupuji a za jizdy vyskakuji z autobusu, nekteri cestuji na strese, takze ze strechy se porad ozyvalo hlasite dupani. Chvili s nami jela koza, pak zase pes a slepice, pytle s kukurici a kdovico jeste. Tri hodiny jsme vyjizdeli z Kathmandu, z toho hodinu prvnich 500 metru (evropan nepochopi, oni maji proste cas, no stress, relax, pohoda). Kdyz jsme se konecne rozjeli, pro zmenu jsme se dostali do obrovske zacpy, ona totis Nepalem vede z vychodu na zapad pouze jedna silnice, po ktere jsme prave jeli :)...kdyz jsme se po asi peti hodinach dostali ze zacpy, prejeli pres mosty, na ktere kvuli bezpecnosti byla vpustovana policisty vozidla po jednom (ono je pry lepsi pouzit tento system nez nechat mosty s nosnosti max jeden autobus poradne opravit :), ridic si uvedomil, ze je potreba nahnat cas, tak na to poradne slapnul a lidi na strese jen vlali a i my u vnitr autobusu jsme meli co delat se udrzet na svem sedadle (jen par bouli na hlave ze strechy autobusu).

Kdyz jsme dorazili do Dumbre (vesnicka, rikejme ji peklo), byla uz tma. Uprostret namesti horel ohen, jinak byla naprosta tma. Podivne vypadajici existence se kolem nas shlukli, dva bili exoti...hm...a vsichni se vyptavali, co ze potrebujeme a my hledali bus do Bessisaharu. Jeden nam nabidl jizdu za dobrou cenu na strese, jinak pry uz sance neni...to jsme zasadne odmitli, jelikoz jsem si jista, ze by nas nekde cestou vykopili. Po pulhodinovych dohadech jsme zaplatili 600 rupii a dostali mista uvnitr busu, hura....

Pred desatou vecerni jsme se po celkem 10hodinove ceste dostali do mista urceni. Opet tma jako v pytli, bus nas vyklopil u hnusneho zaplivaneho hotelu, kde jsme museli prespat. Dostali jsme pokoj se zachodem a koupelnou. Parada, rikala jsem si....po vkroceni do pokoje moje radost rychle opadla. Jako na zachode to totis smrdelo v celem pokoji, no a sprcha - roura nad zachodem (neprisla jsem na to jak se tam osprchovat, jedina moznost byla vlest do zachodu) :)....ale byli jsme radi, ze zitra uz nas ceka vytouzena priroda a hory...

.

2. den - Besisahar - Bahundanda (1300 m.n.m)

- 17 km
Puvodne jsme jak radil pruvodce uvazovali, ze se prvnich sedm kilometru cesty presuneme jeapem a tim si urychlime cestu a posetrime nohy pro dalsi dny, nakonec vsak zvitezila touha jit, tak jsme nasadili tezke batohy a vydali se vstric zelenym ryzovym polim. Hned na prvni prekazce (2,5 metru siroky potok s rozestavenymi kameny) jsem nezvladla balanc a na tretim sutru uklouzla po koleno do vody...haha, pohorka nasakla vodou a pro zbyvajicich 16.5km dnesniho dne nepouzitelna. Prezula jsem se tedy do sandalek a pokracovala zbytek cesty v nich. Dnesni cesta vedla prevazne po rovince, kolem pruzracne reky, ve krere se
Tomik vykoupal (protoze se v Nepalu po vzoru mistnich rozhodl nepouzivat deodorant to bylo vice nez vhodne :) a ryzovych plantazi. Narocny byl posledni usek cca 3 km, ktery vedl prudce do kopce a posledniho pul kilometru jsem se sotva vlekla.... na konci cesty nas ale cekala pekna mala vesnicka Bahundanda s hezkymi vyhledy na okolni kopce a mini pokojicek v hotelu Mountain view. Dnesni den jsme zhodnotili jako mirne narocny a tesime se, co prinese zitrek.

Jeste bych chtela podotknout, ze skoro po celou dobu treku nosim sve nove slusive ruzove tricko a timto dekuji kolegum za hodnotny  poukaz do Rockpointu :)).

3. den - Bahundanda - Chamche (1385 m.n.m)

- 13 km
Po klasicke nepalskotibetske snidani (ryzovy puding a tibetsky chleb s marmeladou) jsme vyrazili na dalsi usek nasi cesty. Nejdrive jsme klesali prudce z kopce, pak opet prudce do kopce, jinak prevazne rovinka. Hodne zelene kolem nas v prvni casti cesty vystridaly skaly a prazici slunce v casti druhe. V teto vysce je jeste poradne vedro, tak delame casto prestavky na piti. Puvodne jsme planovali dojit az do Talu (nasledujici vesnice po Chamche asi 3km) , ale splhani po skalnatych klikatych cestickach nas dost vycerpa a zustavame v Chamche na obed, ktery se kvuli prejezeni protahl az do vecere. Ubytovali jsme se tedy v Tibet Lhasa hotelu za 200 rupii/pokoj a zustali pres noc tam.

4. den - (radeji bychom vynechali, ale patri k ceste) Bahundanda - besisahar - Jagat (1300 m.n.m)

- cca 70 km bus/jeap, 13 km pesky 

Vcera vecer jsme propocitali nas obnos penez v hotovosti a zjistili jsme, ze na cestu k prvnimu bankomatu a tedy k prvnimu vetsimu mestu mame priliz malo :(...jedine byt pristich 10 dni o vode, coz by neslo, tak jsme promysleli vsechny moznosti a jedine co nam zbyvalo, bylo vratit se zpet to hnusneho Bessisaharu. Ach jo a tak jsme si libovali, jak nam to jde, dva dny cesty, 30km za nami...hm, blbost dvou studovanych ekonomu.

Tak jsme rano vstali jeste za tmy, hodili do sebe rychlou snidani a bezeli si to proti smeru nasi puvodne planovane cesty k nejblizsi stanici mistnich autobusu. Nasadili jsme ostre tempo a za 1,5 hodiny sebehli usek sedmi kilometru s plnou nalozi na zadech. A vyplatilo se. Autobus bez predniho skla s vysmatym ridicem smerem k Bessisaharu byl pripraveny k odjezdu. Za 600 rupii jsme koupili listky a jelo se. Byl to usek necelych triceti kilometru...kolik byste rekli, ze muze takova cesta trvat? No, dobre 3,5 hodiny. Jeli jsme prumerne 10-20 km/h. Tudy totiz zadna cesta nevede....byla to rozmacena bahnita plocha o sirce 2,5 metru, mozna min, z jedne strany skaly z druhe strany sraz, semtam prejezd pres reku...takze to byla cesta plna strachu...proste bud a nebo. Ale mistni byli narozdil od nasich bledych tvari a vykulenych oci docela vysmati a jeste se bavili na nas ucet, takze asi ok. Pokud chcete zazit neco podobneho tomuto autobusu, posadte se na starou pracku na rezimu zdimani nejlepe na vrcholu cerne sjezdovky na Pustevnach, to by se mohlo blizit. No kazdopadne jsme kratce po poledni vypadli z autobusu na miste urceni, spocitali sve vnitrnosti a vyrazili vstric mestu hledat bankomat. Prvni ze dvou v tomto meste nefunguje...kratky okamzik paniky...a hledani toho druheho. Nasli jsme jej za kratko, ale zrovna se v nem hrabali dva policiste. Pul hodiny jsme cekali na jeho zprovozneni a stesti se na nas usmalo, karta prijata, masina vyplivla 50000 krasne vyzehlenych rupii, juchuuu. Chvilka veseleho poskakovani pred bankomatem a rychly uprk zpet na busouvou stanici. Po ceste dolu jsem uz ale do busu znovu nechtela, tak se nam jeste levneji podarilo sehnat jeap. Clovek by rekl, ze do tohoto auta je 10 lidi moc, nas tam jelo 23, neskutecne. Cesta probihala dost podobne jako ta ranni autobusem, ale dostali jsme se zpet a jeste ten den uz za tmy jsme dosli dalsich 5 kilometru s vypetim vsech mych sil do mestecka Jagat, unaveni, ale stastni.

5. den - Jagat -Chamce - Tak - Bagarchap (1700 m.n.m)

- 17 km
Dnes se nam vstavalo krasne, trochu jsme si prispali a plni optimismu jsme se tesili na dalsi putovani skoro panenskou prirodou. Prvni cast cesty do Chamche jsme sli jiz po treti, takze jsme vedeli, co nas ceka a byla to pohodova prochazka. Pak nas cekalo prudke stoupani a zase klesani uzkyma cestickama pres mokre kameny do Talu, coz je nadherna vesnicka u modrave reky (foto c.2). Tam jsme dali odpocinek a lehky obed a pokracovali dale. Mijeli jsme spoustu vodopadu, vsude kolem nas nadherna zelena priroda a uz jsme zahledli prvni vrcholek nejake vysoke hory, zatim netusice jake. Dnesni den jsme zhodnotili zatim jako nejkrasnejsi. Jinak uz zde lehce klesaji teploty, vecer uz zacina byt zima na mikinu a cepici, naopak ceny jidla stoupaji. Jeste, ze mame s sebou vybavu nejakych trekarskych dobrutek z Kathmandu a cernou cokoladu z Prahy, kterou si setrime jako vzacnost. Cokolada je tu draha a hnusna.

6. den - Bagarchap - Chame (2710 m.n.m)

- 14 km

7. den - Chame - Lower Pisang (3250 m.n.m)
- 19 km

8. den - Lower Pisang - Manang (3540 m.n.m)
- 15 km

9. den - Odpocinkovy den v Manangu
- 5-8 km

10. den - Manang - Yak Kharka (4000 m.n.m)
- 10 km

11. den - Yak Kharka - Thorang Phedi (4450 m.n.m)

12. den - DEN D aneb vystup na Thorang La (viz samostatna kapitolka)

13. den - Muktinath - Jomson (2800 m.n.m)
- 19 km

14. den - odpocinek v Jomsonu
- cca 10 km kolem mestecka

15. den - odlet s Yetim z Jomsonu

06 - Swayambhu

Dopoledne bylo ve znameni zarizovani povoleni ke vstupu na Anapurna trek - neuspesne, druhy pokus zitra. Odpoledne jsme jeli na chram Swayambhu. Taxikar chtel 300, rek jsem ze vic jak 150 nedam ...  jeli jsme. Chram, nebo spis chramovy komplex je na kopci, ktery nabizi prekrasny vyhled na cele Kathmandu. Sochy buddhy, veze, pomniky, vse moc pekne. Pobihaly tam opice :) Videli jsme pravy budhisticky obrad(mame video). Stravili jsme tam celkem 4 hodiny.

...a na zaver nasi zpravy jeden maly kviz:

Najdete na nasledujicim obrazku PRAVE JEDEN rozdil:

1.

2.

...... ANO, zrejme jste spravne uhodli jediny rozdil na fotkach a to opacne natocenou ruku buddhy. Vsem uspesnym, kdo uhodli, srdecne gratuluji!



a

05 - Prvni dojmy z Kathmandu

Rano jsme 4:30 vyrazili domluvenym taxikem (ten samy, ktery nas vezl poprve) na letiste. Taxikar si nebyl jist, zda nas let leti z mezinarodniho nebo vnitrostatniho letiste (ac je to mezinarodni let v Indii je mozne vse - letiste od sebe vzdalena cca 8km). Mozna to byl jen trik na vylakani dalsich penez, nebot nam navrhoval jet nejdrive na to vnitrostatni. Trvali jsme nejdrive na mezinarodnim. Po pasove kontrole (1. kontrola) na ceste jsme dorazili na letiste, kde se Tomik sel podivat na odletovou tabuli (2. kontrola) zatimco Jana s vecma a taxikarem cekali na muj prichod. Az na malickost jako je jine cislo letu uvedene na nasi letence a na tabuli jsem vse vyridil. Jake bylo ale me prekvapeni, kdyz vojak co me kontroloval mne jiz nechtel pustit zpet ven - nepomohlo vysvetlovani, nepomohla nasledna pritomnost pracovnice letecke spolecnosti - nastesti me Jana s taxikarem videli a prisli i s vecma za mnou. Po 3.,4.,5.,6.,7,8,a 9 kontrole jsme se dostali na gateway a po 10. a 11. kontrole jsme jiz sedeli v letadle.

Prilet byl na male letistatko, vypadalo to jako vetsi vlakove nadrazi v brne. Vyplnili jsme viza na 30 dni  za 40 dolaru a hotel pickupem jsme se dostali do naseho hotelu Acme Guest House primo v srdci Thamelu. Prvni dojmy z hotelu perfektni, za 10 dolaru na noc pekny pokoj (koupelna na chodbe, ale nikoho jineho jsme tam za 2 dny pobytu nevideli....). Thamel je turisticka oblast v centru mesta se spoustou kramku a hospod (da se to prirovnat ke stodolni ulici + obchody s nepalskym zbozim + cestovni agentury) ale asi tak 30x vetsi, parkrat jsme se tu ztratili. Prvni den jsme sli na Durubar square, namesti s pamatkami. Cestou jsme videli nekolik budhistickych chramu a chramecku, rovnez se nam podarilo zabloudit. (v mistnich podminkach nic zvlastniho...)

jelikoz nejde nahrat zadne fotky, nedavame tu nic.

Namesti je smesice budhistickych a hinduistickych chramu a soch, vse moc pekne, zlate zdobene, prosli jsme si to hned 2x....cestou jsme potkali nekolik zebravych mnichu v prepychovych habitech, kteri nam na 200 rupii chteli udelat cervenou tecku na celo...dnes jsme jeste odolali :).Protoze jsme vstavali ve 4 rano, tak jsme si zasli uz jen na poradnou veceri v normalne vyhlizejici restauraci, jidlo bylo dobre a sli jsme Tomik spat a Janik studovat plany na dalsi den......




sad

... dale bude doplneno priste,,,,

04 - India gate, Prezidentsky palac a Jamma Mashid podruhe

Rano jsme si prispali a diky tomu jsme nejdrive vyrazili k prohlidce prezidentskeho palace a India gate. Metrem jsme dojeli temer pred palac, je to velke prostranstvi. Vsude bylo prekvapive cisto, nikde zadny zebrak ani nahanec - zato hodne policistu a vojaku. Diky smogu byla viditelnost max 200-300 metru, ale i tak mame hezke fotky (pridame snad zitra). Prezidentsky palac i zahrady byly zavrene, ale i pres plot je to velmi pekne misto. Pred palacem jsou dve vladni budovy (sekretariat), taktez pekne. Pote jsme vyrazili obrovskou tridou smerem k india gate a war memorial. Pekne jsme se prosli, tak jsme si odpocali na slapadlech vedle pomniku. Po prohlicdce jsme jeste zasli do tropicke zahrady tamtez.

Hlad jsme zahnali opet v jiz osvedcene restauraci Haldrims.

Pote jsme se presunuli k Jamma Mashid pyramide. Zrovna byla bohosluzba, tak jsme museli 30 min pockat. Pote, nekteri z nas ve slusivem zelenem habitu, jsme byli vpusteni dovnitr. Mesita je to opravdu obrovska - pry az pro 25.000 lidi, je nejvetsi v Indii vubec.
Cestu zpet jsme zvolili pesky pres hlavni mistni bazary a zazitek to byl opet neuveritelny - obrovske mnozstvi lidi, chaos, odpadky, spina. Vsichni se hnali v obou smerech stylem silnejsi (klakson, hlas, lokty) vyhrava...

Protoze jsme rano ve 4:30 odjizdeli na letiste, sli jsme spat.

03 - Prvni den v Dilli

 Po probuzeni v brzkych rannich hodinach a vydatne snidani jsme nateseni vyrazili vstric novemu dobrodruzstvi. Hned po ujiti par metru po Main Bazaar se na nas prilepil prvni Ind s exklusivni nabidkou na uz nevime co...Jeste ne zcela zbehli v odhaneni Indu jsme se s nim docela dlouho bavili, nez jsme sebrali odvahu na to jej docela nesmele ale definitivne odmitnout...To uz jsme dosli pred New Delhi Station (coz jsme v te chvili jeste nevedeli). Nasim cilem byla "Red Fort", Tomik zavelel a vydali jsme se presne opacnym smerem. Nastesti nas po par desitkach metru a stovkach odehnanych riksaku a motoriksaku uvidela bodra anglicka babicka, ktere se nas smer nejak nezdal a proto nas nasmerovala a dala nam svou mapu...Tentokrat jiz spravnym smerem jsme prosli nejvetsim vlakovym nadrazim v Dilli se vsemi jeho krasami (bezdomovci v ruznem stupni rozkladu valejici se po zemi). Jelikoz se Cervena pevnost dlouho nepriblizovala, kyvli jsme na jednu z nabidek motoriksi (a nechali se na poprve trochu natahnout, asi 2x bezna cena :) a konecne se dostali k nasemu prvnimu cili.

Red fort

...koho zajimaji detaily wikipedia je dobra volba :)...

Stravili jsme tam cele dopoledne, ochutnali podezrele vypadajici original pepsi (myslim, ze u nas se v tomto obale prodavaly nekdy v 90. letech a tomu odbovidal i zrezively vrsek)

Potkali jsme nekolik fotochtivych skupinek mladych indu s podivnymi zlatymi ozdobami (nevime co to znamena, asi maji nejaky svatek? takto ozdobenych indu jsme potkali nekolik skupinek)...jedno z mnoha foto viz nize.

Prochazka to byla pekna, nevime k cemu prirovnat, proste obrovska pevnost s malymi palaci slouzici k nejruznejsim ucelum....

Jidlo
Nasim velkym problemem byly velke bankovky, ktere jsme dostali na letisti ve smenarne (pouze 500,1000) Bezny ind, vcetne obchodniku tyto bankovky ani nevidel - problemem bylo udat i 100 rupiovou bankovku...

Dostali jsme hlad, podle pruvodce byly v dostupne oblasti 3 doporucene restaurace.  Pri hledani restaurace jsme uvideli napis State Bank of India. Diky nasemu ekonomickemu vzdelani jsme si byli temer jisti, ze tato banka musi vymenit zdarma jakekoli bankovky za pozadovane. Po chvilce hledani (banka se nachazi v prvnim patre budovy, hned za totalne nenapadnymi, spinavymi dvermi na rozkopanou verandu - nelze popsat, nutno videt)...jsme jednomu z 50 uredniku co tam sedeli vysvetlili problem....za 5 minut (coz je na indickou administrativu rychlost svetla..)jsme odchazeli se 1 cm stosem zcela novych bankovek v hodnote 3000 rupii.

Pokracovali jsme v hledani restaurace - po chvilce jsme nasli hned tu prvni.uvedenou v Lonely planet. Jmenovala se Hadrims a byl to indicky fast food s evropskymi cenami - jidlo s pitim neuveritelnych 300 rupii - ale stalo to za to, jidlo bylo i pro evropana velmi pozivatelne a vyborne.(zadne strevni potize .)

Nasyceni jsme vyrazili k Jama Mashid, nejvetsi muslimske modlitebne v Indii. Cestou jsme videli Indii v jeji prave podobe - spousta spiny, prachu, smradu a po zemi se povalujicich indu. U mesity po nas chteli 400 rupek coz se nam zdalo moc a radeji jsme jeli metrem (zpocatku taky zazitek, ale vcelku rychle se v tom da zorientovat - hlavne pro Prazaka nebo ty co tam nedobrovolne jiz par let ziji....) na Conaught place (nebo tak nejak)...coz mela byt exkluzivni namesti v Dilli. Pocet otravnych indu tam vystoupil na maximum, bylo tam uplne hovno, po chvili jsme to zabalili a sli pesky na hotel.

02 - Prilet do Indie

Na letisti jsme cca hodinu cekali na prijezd zavazadel. Pote jsme spolecne s dohodnutym taximanem vysli pred letiste - teplota +20 stupnu, vlhkost +40% smog ze by se dal krajet :} . Pote jsme pochopili, co znamena ridit v Indii. {jen pro uplnost jezdi se vlevo a volant je na prave strane auta} Pan ridic se za neustaleho vybavovani se mnou ritil po hlavnich i vedlejsich cestach velkolepym stylem auto neauto, prednost neprednost. Naucil jsem se u nej perfektni figl, ktery hodlam po navratu do Prahy vyzkouset - jeli jsme cca 80km/h a pred velkou krizovatkou  na ktere prave svitila cervena a auta zprava i zleva se rozjizdela - nas ridic nepribrzdil, ba ani nezpomalil - jen zacal na 10s plynule troubit. Auta to kupodivu  respektovala a my projeli. Dobry figl, nutno vyzkouset.

Prijeli jsme na Main Bazaar a po predani tipu ridici jsme s jeho pomoci nasli nas hotel Namaskar. Na recepci nas privital recepcni s tim, ze mame sice pokoj za 400Rs, ale jeho vyhoda je pry, ze narozdil od tech za 300 ma okno :) ...no neber to. Jelikoz jsme tu na necele 3 dny brali jsme to a vymenu jsme nechteli (bylo 2.30 rano). Pokoj se nam zdal nic moc, v dobe kdy toto pisu (po dnu chozeni po Dilli) prehodnocuji z nic moc na luxus - kdo zazil pochopi :)

Pokoj je jednoduse zarizena mistnost, cerstve natrena na ruzovo. Krome nas jej obyvaji 4 mensi broucci(asi stenice, bliz jsem nezkoumal) - jelikoz jsem slusne vychovany, hned jsem se predstavil. K memu udivu mi odpovedeli - ten nejstarsi se jmenuje Mirek, nejmacatejsimu rikaji Tomicek, nejskaredsimu Vocasek a nejhloupejsimu Vlada :)

Za neustaleho hrceni pusteneho stropniho vetraku, 30 stupnu a smogove vlozky jsme usnuli zaslouzenym 3 hodinovym spankem.

01 - Odlet

Letíme 5.10.2010 v 8:45 z Ruzyňského letiště směr Vídeň. Z Vídně do Dillí odlet 13:40. Letenka stála 13.000 Kč u společnosti Austrian (koupeno v červnu). Přílet do Dillí je 0:20 místního času. Na letišti nás bude čekat domluvený odvoz do hotelu Namaskar. Cena odvozu 480 Rs. Check -in je online, zavazadla max. 27 kg. Letime Boeningem 767.


Indické časové pásmo, označované jako IST (India Standard Time), je od SEČ tedy od České republiky posunuto o + 4,5 hodiny v zimním čase a o + 3,5 hodiny v letním čase.

V Praze jsme nastoupili do maleho, asi 20 mistneho vrtuloveho letadla. Cesta OK. Ve Vidni prestup do 200 mistneho letadla do ktereho krome nas, 3 slovaku, par dalsich cizincu nastoupilo asi 190 Indu s 20 detickama. Meli jsme to stesti a sedeli primo pred jednou takovouto rodinkou - slovo vrestici dite by bylo pro toto dite pouhou lichotkou. Znasobte to dvaceti a mate  vysledny pohled do letadla. Nejhorsi bylo, ze je rodice v tomto vresteni mohutne podporovali - asi priprava nabudoucnost. 


V letadle jsme se poprve setkali s indickou mentalitou - slovo obejit zrejme neni v jejich slovniku. Ackoli jsou v letadle dve ulicky, indove zasadne chteli pouzit tu svou, nehlede na to , ze v ni prave podavali 2 stewardi jidlo. Vznikaly pomerne zajimave situace stretu Indu s prisnymi rakouskymi stewardy (ale ti jiz na podobne situace byli ocividne zvykli).Podavalo se dobre, indicke jidlo (ryze, cocka, kari omacka, hrasek) Let nam utekl pomerne rychle predevsim proto, ze jsme predeslou noc stravili on - line checkinem naseho letu. (nemeli jsme kde vytisknout boarding passy)

Pred koncem letu jsme byli upozorneni na to, at si zakryjeme nos a usta, ze letadlo musi byt "bug free". Nasledne prosla letadlem tam a zpet letuska se sprejem proti hmyzu. Prekvapene jsme se rozhlizeli, jestli s nami neleti Stavi, kvuli komu jinemu by neco podobneho delali...